Kancel Hokageho

Zívol som si. Tak počkaj.
(Zajtra...)

"okej" sadol som si do kresla
(tam kde nebol ten krpec )

Hokage mi dal klíče a všichni jsme odešli.

"Tak čo už máte čas?"

Áno hovor. Poviem a napijem sa z pohára ktorý bol na stole.

"Tak pravdu povediac som žoldnier lepšie povedane moja organizácia su žoldniery a ja sa ťa chcem spítať či náhodou nepotrebuješ menšiu pomoc"

Zamyslím sa. Momentálne nie sme vo vojne. Nemám dôvod vás v túto dobu najímať. Poviem a pozriem na neho. Ešte niečo?

"Ano ešte jedna vec"dal som do saka ruku vybral so mstamať zvitok pomali odchádzal a hodil mu ho"toto použi budem vediet kedy budeš chcieť aby som prišiel"pozrel som na akaia ukazal som mu že odchádzame (presun)

Šel sem za ichigem (přesun)

Odišiel som skontrolovať brata.
(presun)

Přišla jsem ke kanceláři. Zvedla jsem zápěstí a jemně jsem zaklepala. Čekala jsem na vyzvání.

Pozrel som na dvere. Ďalej! Poviem a čakám.

Zmáčkla jsem kliku a dveře se tařka sami otevřely. Vešla jsem tedy dovnitř. "Dobrý večer, Hokage." Zavřela jsem za sebou. "Potřebujete ještě něco, nebo můžeme odejít zpátky do vesnice?" při těch slovech jsem přistoupila k jeho stolu.

Nie, myslím že už nič nepotrebujem. Ak ešte niečo nechcete tak je to len na vás či sa tu zdržíte ešte nejakú dobu alebo nie. Milo sa na ňu usmejem.

"Tak my se vrátíme." úsměv jsem s radostí oplatila.
Měla bych najít ostatní a oznámit jim, že se vracíme. Ale kde je najít? Povzdechla jsem si.
"Tak naschledanou." otočila jsem se a odcházela.

Dovidenia. Pousmial som sa. Znova som sa venoval papierom.

Ještě než jsem odešla kývla jsem. Zavřela jsem za sebou dveře a mašírovala jsem si to ven.

Prišiel som aj s Kasumem do kanclu. Položil som ho na gauč. Každú chvíľu sa mal prebrať. Vzal som papier a začal som písať. Potom som urobil pečate a kusol som sa do prsta. Pri mne sa objavil malý vtáčik z kostí. Dal som mu papier a ten okamžite odletel preč. Pozrel som na Kasumeho. Ach, to je ale divné dieťa. Ale nemôžem mu to mať za zlé. Poviem si pre seba a pozeral som na neho.

Začnu otvírat oči.





Kso au. řeknu a z ruky mi ještě trochu kape krev od toho jak mě toho chlápka vlk kousl do ruky.

Všimol som si zranenia. Vzal som obväz a začal som mu zranenie obväzovať. Mal by toho vlka mať na vodíku. Poviem a pozriem na Kasumeho. Prečo chceš utiecť z dediny? Spýtam sa ho a znova si sadnem do kresla.

Protože mam dost lidí který si myslí,že jsem monstrum takhle se budu chovat furt jestli se ke mě všichni budou chovat myslí si,že jsem zbraň kur*a já jsem taky člověk mam city a nejsem věc! řeknu naštvaně a otočim se na druhou stranu tak aby mi nebylo vidět do obličeje

Chápem. Poviem potichu. Skús ich ignorovať. Tí ľudia sú hlúpy. Nevedia čo hovoria. Poviem a pozriem sa von oknom.

Buď mě tedy zabte teď nebo jdu pryč z vesnice.Klidně se stanu nukenninem! řeknu

Vzdychol som si. Si unáhlení, Kasume! Poviem a pozriem na neho. Nechcem ťa väzniť. Poviem. Ale premysli si čo urobíš!

Nemusím to promýšlet prostě opustim vesnici takže jsem nukenin a vaší poviností je nukenini zabíjet! řeknu a chci uvolnit Gobiho.