Pokoje hakai no sekai

Nóó... niečo by tu bolo ale s tým by si asi nesúhlasila. Poviem a vyplazím jazyk.

"Tak teď jsem teda zvědavá." zasmála jsem se. Hlavou mi vířily myšlenky, ale nedala jsem na sobě znát, na co zrovna myslím.

Co jste zač? zakřičim přes celé okolí velice nahlas a pořád ležim na zemi ještě chvíli a zřejmě zemřu protože jsem dlouho nepil.

Len som sa zasmial, ale nič som nepovedal. Nechcel som riskovať, že ma zabije.

"Řekni mi to nebo ti ublížím!" vyhrožovala jsem mu. Neměla jsem ráda, když někdo něco začal a pak přestal.

Měl jsem hroznou žízeň začal jsem tomu podléhat.

Nepoviem! Zabila by si ma! Poviem a zasmejem sa.

"Zabiju tě i když mi to neřekneš! Tak mi dej aspoň důvod. A navíc... třeba s tebou budu souhlasit." vyplázla jsem na něj jazyk.

O tom dosť pochybujem. Poviem a potichu sa zasmejem. Nie, nič... Poviem a pozriem na posteľ. Znovu sa zasmejem.

Kso! zakřičim a to jsme byli před tim domem.Měl jsem úplně suchou pusu a měl pořád hroznou žízeň bylo to čimdál horší.

Otočila jsem se k němu, abych měla prostor. "Takže mi to stále neřekneš, hm?" řekla jsem skrze zaťaté zuby.

Nie, radšej nie. Vyplazím jazyk. Pozrel som sa na Shiz. Úchylne som sa usmial. V jednu chvíľu som myslel, že mi jednu vrazí.

"Dobře tedy." naznačila jsem, že se otočím do předchozí polohy. Místo toho jsem zaťala ruku v pěst a jednu jsem mu vrazila.

Čakal som to, ale nevyhol som sa. Nejak som nestihol zareagovať. Chytil som sa za nos z ktorého mi tiekla krv. Hey, to malo byť za čo? Poviem naštvane, ale mohol som si za to sám.

"Ale jdi ty. Zas taková rána to nebila!" andělsky jsem se usmála. "Když mi nechceš říct, čím zahnat nudu, tak jsem se musela nějak odreagovat." pokrčila jsem rameny. Opřela jsem se.

Lepšie jedna rana než by som mal zomrieť. Poviem a vyplazím jazyk. Čo by si navrhla ty? Spýtam sa.

Pohledem jsem sjela po jeho těle. "Já ti to řeknu a zabiješ ty mě. Ne, díky." odvrátila jsem pohled na druhou stranu.

Takú peknú ženu by som nedokázal zabiť. Poviem a usmejem sa. Hovor, možno sme mysleli na to isté, ale o tom pochybujem. Zasmial som sa.

"Já se ptala první, tak povídej, potom řeknu já."

Ukážem na posteľ a zasmejem sa. Dúfal som, že mi zasa jednu nevrazí.

"A tady se ti nelíbí?" provokativně jsem se zeptala.

To bol len návrh. Poviem a zasmejem sa. Čo si chcela robiť ty? Spýtam sa zvedavo.

"Chjó, jsi pořád takový... jak jen to říct... Prostě si nevezmeš všechno, co chceš a nebo si neužiješ kdy chceš."
Stoupla jsem si. Ruce jsem spojila nad hlavou a protáhla jsem se.

Zasmial som sa. A ty by si si chcela užiť? Spýtal som sa a nadvihol som obočie.

"Záleželo by na tom, kdo by to byl." culila jsem se. Naštěstí mi neviděl do obličeje, protože jsem byla k němu otočená zády.