Pokoje hakai no sekai

Probrala jsem se. Posadila jsem se a opřela se o jednu ruku. Přikrývka mi sklouzla z horní části těla. Přimhouřenýma očima jsem se rozhlížela. Ještě jsem byla rozespalá.

Po tom ako som sa umyl som vyšiel z kúpelne a videl som, že Shiz je už hore. Sadol som si vedľa nej na posteľ. Dobré ráno, Shizu-chan. Ako si sa vyspala? Spýtam sa s úsmevom na tvári. Nechceš niečo? Spýtam sa.

"Eh?!" přikrývku jsem si dala kolem sebe a přidržovala jsem si ji. Nemohla jsem uvěřit k tomu, že jsem tu usnula. Chtěla jsem odejít až usne a nějak jsem zaspala i já. Podívala jsem se stranou a tváře jsem měla červené. Tohle se mi vůbec nelibí! Takhle počlapat mou image! pomyslela jsem si. (xD)

Pozrel som sa na ňu. Čo je? Povedal som nechápavo. Vzdychol som si.

"Nic." vyhrkla jsem hned. "Už mi odemkneš? Chtěla bych už jít."

Mno jó, nebudem ťa tu držať ako vo väzení. Poviem smutno a podám jej kľúče. Tu máš. Dodám.

Podezíravě jsem se na něj podívala. Klíče jsem si od něj nakonec vzala. "Co tak smutně?" už jsem se škrábala z postele a pomalu mířila do koupelny, kde jsem měla oblečení.

To nič. Poviem a postavím sa a idem sa napiť. Potom ešte niekedy príď. Poviem a vyplazím jazyk.

Oblíkala jsem se. "Jasně, jsem celá hrr abych jsem přišla." řekla jsem ironicky. Vlasy jsem si prohrábla a zapletla do copu.

Prišiel som pri ňu. Keď tak prídem ja, a to bude horšie. Poviem a vyplazím jazyk.

"Zkus to a nepřežiješ." řekla jsem kysele. Obešla jsem ho a šla ke dveřím. Klíč jsem strkala do zámku.

Začal som sa smiať. Kľúč nebol ten správny. V podstate som ani sám nevedel kde je ten pravý. Čakal som na jej reakciu.

Zamračila jsem se. Otočila jsem se na něj a probodávala ho pohledem. "Já chci klíč!"

Ehm... Poškrabkal som sa na hlave. Neviem kde je... Poviem.

"Dej mi ten klíč nebo udělám co se ti ne-bude líbit." Při tom slově nebude jsem se trošku zadrhla.

Hovorím, že ho nemám! Poviem a zasmejem sa, čo by si mi urobila? Spýtam sa a nadvihnem obočie.

Udělala jsem několik kroků k němu. "Já chci ten klíč!" zopakovala jsem. Tu poslední část jsem ignorovala.

Eh? Si hluchá? Spýtam sa. Porozhliadol som sa či tu ten kľúč nieje.

"Já ti nevěřím. Jsi ho schoval a tak víš kam!" zase jsem udělala několik kroků k němu.

Neviem, vážne! Poviem a čakám čo chce robiť. Ak by mi chcela jednu vraziť už by to urobila.

Povzdechla jsem si a založila ruce na prsou. "Zabít tě málo." A byla by to škoda. Pomyslela jsem si. "Tak ho najdi."

Nechce sa mi. Poviem a sadnem si na gauč. Je tu lepšie keď si tu. vyplazím na ňu jazyk

Už mě nebavilo se s ním pořád přetahovat. Naklonila jsem se k němu a chytila jsem ho pod krkem. "Už mě to nebaví..." řekla jsem poněkud naštvaně i když jsem to tam vůbec nemyslela.

Zamračil som sa. Eh, š-škrtíš ma... Zadusím s-sa! Poviem potichu kedže ma škrtila.

Stisk jsem povolila. "Řekla jsem ti, že tě zabiju. Nemáš klíče, tak sis to uspěchal." ušklíbla jsem se.
Trochu mě překvapilo, že nic neudělal.