Tréningová místnost

V...vodítko? řeknu si v duchu a vyrazím za ním.(přesun)

Takeru Takahashi

Drak letěl přímo na místo, kde byla Mizore a přímo tam vrazil, snažil se tam kousat Dokud seš v mlze, přesně znám tvojí polohu, takže nemá smysl se snažit utéct. Tahle technika vzhledem dosti klame, Mizore... řekl jsem usměvavě a podíval jsem se na místo, kde měla přibližně být, sice jsem ji neviděl, protože technika působila stejně i na mě, ale zato jsem z krystalů cítil, kde se nachází. Mlha se začala ve chvíli stahovat na místo, kde byla Mizore, nanokrystaly se začaly usazovat na jejím těle a tvořit větší krystalové soustavy, na první pohled to vypadalo, jako kdyby Mizore pomalu začínala krystalizovat, avšak byl to pouze přelud, její tělo se pouze obalovalo krystalem, nikoliv celá krystalizovala...

Takeru Takahashi

Hmm... ta holka není hloupá, rozhodně právě naopak. Musím uznat, že dokáže solidně využívat okolí pro svůj prospěch a krom toho umí dělat celkem solidní strategie. Uvidíme, jakpak se zachová teď, pravděpodobně použije Kawarami, nic jiného ji asi ani nezbývá... pomyslel jsem si dlouze, kvůli mlze jsem neviděl výbušný lístek, který na mě letěl, věnoval jsem se totiž tomu, který vybuchnul u větve Sakra... odlákala mojí pozornost... pomyslel jsem si, když lístek vybuchnul těsně přede mnou, naštěstí jsem stihl použít techniku Shōton: Kesshō no Yoroi, takže mi výbuch nic neudělal Seš pěkně prohnaná... to bych do tebe neřekl... Mizore- dodal jsem s úsměvem, mlha již úplně zmizela, svůj účel však splnila, můj drak využil okamžiku, kdy se soustředila na let kunaie a přiletěl k ní, tentokrát však těsně u ní vybuchnul a roztříštil se na stovky, velice ostrých střepin, které se roznesli až do dálky několika desítek metrů...

Takeru Takahashi

Jo, taky bych řekl, že to stačí. Musím uznat, že seš dobrá, rozhodně se nespoléháš pouze na své techniky ale dokážeš i myslet, tvoje použití technik mi přijde skoro až nemyslitelné. To, jak si dokázala udělat z útočné techniky obranu je podivuhodné, opravdu dokážeš velice rychle zhodnotit situaci, která nastane. A rozhodně nejseš vůbec slabá ani po silové stránce, tvoje Kekkei Genkai je velice silné... líbíš se mi, Mizore. A to se většinou nestává- řekl jsem, poté jsem si oprášil ruce a dal jsem si je do kapes Tak co? dodal jsem potichu...

Takeru Takahashi

Již od mala musím trénovat, můj otec, stejně jako můj děda ve mě vidí sami sebe a nenechali mi v podstatě v dětství vůbec prostor, stále jsem pouze trénoval, ale nikdy jsem si nestěžoval, tou dobou jsem ještě byl jiný... odpověděl jsem jí a mírně jsem se pousmál, podíval jsem se na ní a mírně jsem se pousmál, což u mě vůbec nebylo zvykem Ještě, když jsem byl malej, mohlo mi být tak 14... jsem znal jednu dívku, byla přesně jako ty, chytrá, mrštná a velice silná. Ale nerad o tom mluvím, možná, až se lépe poznáme... řekl jsem...

Takeru Takahashi

V pořádku, normálně tyhle uštěpačné poznámky ignoruju a většinou toho člověka, který je utrousil zmrzačim až do konce života. Nevím proč, ale z tebe jsem cítil něco, co z ostatních ne. dodal jsem a pousmál jsem se, když si zamrazila plochu okolo sebe, očividně měla ráda zimu, což jsem chápal, ikdyž já jsem teda nepotřeboval krystalové prostředí Takže, už seš v Konoze dlouho? Naposledy jsem tady byl ještě jako Chunin pro misi, poté už jsem se sem nikdy nevrátil. Je to dlouhá doba, co jsem zde nebyl, ale moc se tu toho nezměnilo... řekl jsem, poté jsem se opřel o strom a pozoroval jsem Mizore.

Takeru Takahashi

Devět let, to je dlouhá doba. řekl jsem a podíval jsem se na ní, sice jsem netušil, jak těžké to pro ní mohlo být, když ji oddělili od její vlastní vesnice, ale já jsem též poznal bolest, proto jsem věděl, jak se asi cítí No, očividně tady ale znáš už celkem dost lidí. ten kluk co sem přišel, potom ten, co se měnil na toho psa, rozhodně toho není málo. dokončil a podíval se na prsten, který měl na svém prsteníčku, ten prsten mu opět připomněl svobodu jeho klanu a to, jak jeho klan hrdě padnul za slávu při válce...

Takeru Takahashi

Přítel... jistě, lidi se často přátelí- řekl jsem, potom jsem nahodil takový zvláštní úsměv, skoro jako kdyby takový smutnější, ten však z mojí tváře ihned zmizel, nehodlal jsem poukazovat na slabost, od toho dne jsem si slíbil, že už nikdy a nikomu neukážu svojí slabost Tak tomu věřím, že si to s ním vyřídíš, už jsem nad tím přemýšlel, ale povětšinou se se spodinou jako on ani nezabývám... dořekl jsem usměvavě a podíval jsem se směrem k místu, kudy odešel ten kluk, kterýho jsem úplně ignoroval, potom se můj zrak otočil zpět k Mizore, jen jsem se letmo pousmál Možná... jestli máš čas, tak by mne mohla provést po vesnici a zároveň bychom si mohli popovídat.. dořekl jsem, vůbec jsem to nechápal, cítil jsem něco, co už velice dlouho ne, a ještě k tomu mi ta dívka připomínala Kaguru...

Takeru Takahashi

Dobře teda, budu rád odpověděl jsem a s radostí jsem vstal a následoval Mizore Jistě, v pořádku. Vlastně mám taky chuť na něco sladkého, abych řekl pravdu.. dodal jsem usměvavě a následoval jsem ji...

Příjdu proměnim se na vlka a lehnu si ve vlčí formě pod strom.

Odejdu otud a šel jsem pryč.(přesun)