Tréningová místnost

Chodila mierne plachým krokom, tichším ako je normálne. Pozorne sa obzerala s rukami u krku, kde stískala okraj svojho úboru. Mala chuť trénovať. Veľkú chuť. Ale jej brat bol preč a ona bola sama. Rada by mala aspoň nejakú spoločnosť, ale tú jej momentálne mohli robiť tak stromy a zvieratá okolo. Popri pomalej chôdzi vytiahla kunai, keď zrazu zbadala nejaký zvuk. Ostražito pozrela do diaľky a uvidela tam nejaký súboj. Očividne tréning.

když jse po mizore objevilo pouze poleno bylo mi jasné že se bude něco dít okamžitě jsem před sebe dal ruce "yami" kolem mně se objevila temná barikada "co chystáš" zamumlám si složím pečetě vedle mně se objeví temný klon který se zahrabe pod zem ja to po něm upravým složím pečetě vytahnu meč "jdem na to kotě" barikada zmizne stojím vcelku v klidu s mečem opřeným o rameno a čekám

"yami " ozve se z pod mizore a něco ji zatáhne pulku těla pod zem se mně ten který byl v barieře se rozpadl na poleno a objevil se za mizore a mečem jsem jí tukl trošku silneji do hlavy "tak co už ti to stačilo?" otažu se mile a kleknu si k ní

Přiletí ptáček a hodí ji psaní na hlavu.




Dopis:

Spoiler:

Sledoval jsem 'Ptáčka' až na tréningové pole.Proč zrovna sem?Nechápavě jsem přidal do kroku,dokud jsem si nevšiml dvou postav.Pomalu jsem přišel blíž.''Mizore-chan?''Vykuleně jsem jejich boj sledoval a nedokázal se pohnout.

Ptáček ji praští do hlavy aby se na dopis podívala

Ptáček začne letět zpátky ke mě.(Ptáček přesun)

Ptáček
Začne mluvit na Mizore-sama



Mizore máte dopis!

V rychlosti jsem Shurikenem trefil toho ptáka do hrudi,takže už nic jiného udělat nemohl.Jen jsem oddechl a postavil se znovu rovně.''Musí někdo otravovat zrovna teď?''Nechápavě jsem se podíval na ležícího ptáka,a pak znovu na Mizore.

Jakmile ptáčka trefil a spadl na zem tak tam zůstal dopis celý studený a možná mohlo dojít,že mě je hrozná zima.




Dopis:

Spoiler:

Příjdu na tréningáč a byla i hrozná zima musel jsem si sednou ke stromu a kdokoliv se mě dotknul tak mohl pocítit,že jsem velice studený.Díval jsem se okolo sebe.Byla mi pořád hrozná zima.Po chvíli jsem si všiml Mizore-sama,ale nijak jsem nic neříkal byla mi hrozná zima.Ruce jsem měl studené jako rampouchy.Tváře studené prostě celý jsem byl studený.

Po chvíli začnu kašlat a pořád jsem byl hrozně ledoví.



M..M...Mizore-sama. řeknu na ní to bylo jediné na co jsem se zmohl.Nakonec spadnu na zem a klepu se zimou.

Pootevřu oči.



U...už nejsem člen vesnice.....už jsem...n...nukennin. řeknu a byl jsem celý bílí a studený.Po chvíli zavřu oči a usnu pořád se klepu zimou.

začnu se klepat opravdu hodně.Ruce jsem měl bílé a ledové.

Jeden můj kunai skončil v zádech Bunshinu,kterého utvořila Mizore,hned potom se rozplynul.''To je moje práce'',řekl jsem bez známek jakýhkoliv emocí,vzal Kasume do náruče a zmizel směrem k nemocnici,přičemž jsem ho pozorně pozoroval,aby znovu něudělal nějakou hloupost.(přesun)

Přišel jsem k místnostem,kde se většinou trénovali ninjové ze všech koutů vesnice.Posadil jsem se na nejvyšší strom co jsem našel a zapozoroval se do určitého místa.Hmm..?Mizore?Kdo je ten druhý?Ještě chvíly jsem jen tak seděl na stromě,ale pak jsem seskočil a zmizel.Objevil jsem se kousek za Mizore,dokud jsem nezjistil že bude útočit,na toho kluka co stál proti.''Zdravím'',jen jsem utrousil,neměnil svůj výraz a čekal jestli se otočí,nebo ne.

Jakmile mě ten kluk vzal tak mu bylo zima na ruce nebo začínal je mít studené ode mě byl jsem totiž pořád hrozně studený.


(přesun nemocnice)

okamžitě jsem mizore dupl na hlavu tak jsem se odrazil a uskočil jsem "bude to bolet" jednu ruku jsem dal před sebe "raiton" vyletěl jsem okamžitě jsem ruce zarazil do ledu klon složil ruce pod zemí "Yami" temnota velmi silně obmotala mizore kolem pasu a začalo jí to škrtit v pase

viděl jsem že mizore se pomalu dostavala do komatu tak jsem ruku dal pryč "to by stačilo nechceš si zajít na něco k jídlu?" otažu se mile ale pořád ji temnotou držím v pase ale už mirneji

"promin" temnota ji pustila "chceš se jít najíst?" a podám jí ruku a kleknu si k ní s nataženou rukou

"okej " usměju se "co si daš" otažu se přijemně podepřu mizore když byla ještě trošku ochromená elektřinou

Neviděl jsem ho někde?Ne to je blbost to není on..Otočil jsem se zklamaně zády k nim a pomalu odcházel.Podíval jsem se na své tetování,na levé dlani,a hned pevně sevřel pěst.Měl bych najít Hokageho...Pootočil jsem se na chvilku ještě dozadu,ale pak už jen hleděl před sebe a šouravým krokem šel někam do vesnice.

pomalu sem šel za mizore "kam teda jdem otažu se a pomalejším a jistým krokem jsem za ní šel prohrabl jsem si vlasy "shin" muj vlk za mnou přiběhl "no čau"

"tak okej jdem" usměju se a jdu za mizore po chvilce se rozběhnu "budu tě tam čekat" (přesun)

Takeru Takahashi

Pomalým, avšak jistým krokem jsem vyrazil směrem ke Konoze. Dneska už jsem trénoval ve vesnici víc než dost, potřeboval jsem se odreagovat a vyjít trošku ven z dosahu svého otce a dědy. Cesta nebyla dlouhá a celkem utíkala, celou dobu jsem přemýšlel pouze nad tím jedním, opět nad tím osudným večerem, nemohl jsem to dostat z hlavy, skoro pravidelně se mi o tom zdálo, prostě to nešlo. Po několika minutách jsem prošel bránou Konohy a rozhlédl jsem se po celé vesnici, přesně, jak si ji pamatuji ještě jako malé, nevinné dítě. Rozhodl jsem se zajít na místo, které mi z celé vesnice bylo nejbližší, samozřejmě se jednalo právě o tréninkové prostory, které vesnice nabízela. Pomalým krokem jsem vešel na onu půdu, skoro nikdo tam nebyl, viděl jsem tam pouze jednu dívku, jak tam trénuje, byla mi však lhostejná, stejně jako všichni ostatní lidé, které jsem kdy viděl, soustředil jsem se pouze sám na sebe a na své schopnosti...