Budova Mizukage

"A to řekl kdo?" optala jsem se. "Nemohla jsem to posoudit."

To som povedal Ja a trochu som sa stiahol.

"Že to říkáš ty. Ale někdo to může vidět jinak."

Ale pre mňa ste najkrajšia trochu som sa pousmial

Pousmála jsem se. "To říkáš teď."

Myslím si to už velmi dlho a pusmial som sa ešte viac

"Brát ti to nebudu. Každý má právo myslet si co chce."

Keď už sme pri tom myslení, vy si čo myslíte? opýtal som sa trochu odvážne

"Myslím si spoustu věcí, musíš to nějak upřesnit."

"Tak jinak. O čem bych měla myslet, jako třeba téma."

"Co bych si měla myslet? Nudili jsme se, tak jsme se pobavili."

Příjdu a zaklepu na dveře.

Podívala jsem se na dveře, jako bych doufala, že se mi to jen zdálo.
"Dále."

Vešel jsem



Dobrý den mizukage-sama. pozdravim

"Dobrý den, Kasume. Copak tě sem přivádí?" usmála jsem se.

Mohla by jste mi dát svitek na nějakou techniku?? zeptám se

"A kterou by jsi chtěl?"

Nejlíp od Dotonu usměju se

"Dobře." začala jsem se přehrabovat v e svitcích. "Tady to je." podala jsem mu svitek. "Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu (Živel země: Skryté stětí hlavy). Je to Déčková technika."

Děkuji. řeknu a vemu si ho.

Dám vám peníze jen co mi dá otec kapesné. usměju se

"Za co?"

No přeci za ten svitek. řeknu

"Až se naučíš techniku, tak ho vrátíš."